Zamyšlení – terminus technicus “špinavogaťkové baby”

Gelové nehty ozdobené kamínky - opravdový skvost, včetně provedení

Rozhodl jsem se, že tento příspěvek bude takové malé zamyšlení nad něčím, co úplně nesouvisí se zaměřením mého blogu. Důvodem je, že jsem ale často s tímto jevem konfrontován a neustále se najde něco, nad čím mi zůstává rozum stát.

Má přítelkyně má na tento jev zavedený termín “špinavogaťkové baby”, který myslím celkem přesně vystihuje podstatu celé věci.

Dlouhodobým pozorováním jsem dospěl k následujícím poznávacím znakům:

• gelové nehty – kromě toho, že se nanesením gelu v parádním čínském nehtovém studiu z jejich nehtů stanou spíše lopaty připomínající tlapičky krtka, jsou doplněny odvážnými vzory, nad kterými zůstává rozum stát. Hlavně mě překvapuje, že něco takového mohou považovat za hezké, nedejbože za něco “sexy”.
• “kurví” boty – nejlépe s hóóódně dlouhou špičkou, umělá kůže, které na sto honů křičí: jsme levné z vietnamské tržnice
• cenovka na podrážce bot – to je milý doplněk, zejména na tmavé podrážce a některé jej umí dovést k dokonalosti tím, že se cedulku snaží strhnout a protože se jim to nepodaří, nechají rozdrbaný zbytek na podrážce
• okopaná špička a odřený podpatek – lze i vhodně doplnit zaschlou hlínou na podpatku. Boty také většinou od chvíle zakoupení neviděly hadr, krém a kartáč
• odvážná barevná kreace na hlavě, nejlépe melír nebo “pochcaná” sláma - kapitola sama pro sebe, která by si zasluhovala samostatný článek
• krátká minisukně, nejlépe s leopardím vzorem, kde je vidět až do krku. Jako vhodný doplněk jsou punčocháče s vykukujícím lemem
• nadváha – dá se konstatovat, že platí přímá úměra: čím obéznější, tím ovážnější kreace. Zejména to platí o gelových nehtech, které se majestátně vyjímají na tučných prstících. Ale děvčata se nevyhýbají ani pěkně vypasovaným tričkům s rafinovaně odhaleným sexy pupíkem.
• lascivnost a vulgarita
• laciná odporná voňavka s nepřímou úměrou: čím lacinější, tím je jí více
• vytříbený cit pro barevnou kombinaci
• a jako nezbytný doplněk pravé vietnamské Louis Vuitton či Gucci

Dokonalá kombinace: boty, cedulky, okopanost, gelové nehty, pochcaná sláma + melír. Ještě že nemá nic na sobě.

Vyznačují se také nezdravými stravovacími návyky (pěkný příklad byla 22 letá studentka v pořadu “Jste to co jíte”), a nezdravým životním stylem – nesportují a hulí jako fabriky.

Znaky se mohou vyskytovat v libovolné kombinaci a nejvíce “in” jsou samozřejmě ty, které jich naplní co nejvíce, nejlépe ovšem všechny.

Člověk by řekl, že skoro čtvrt století od pádu komunismu budou zejména mladé generace více inspirované módními trendy a zorientované v citu a stylu. Bohužel, jak lze pozorovat na našich ulicích, opak je pravdou.

A zde se vracím k termínu “špinavogaťkové”. Po pátečním flámu se dá u tohoto typu s velkou pravděpodobností očekávat, že kalhotky vedle postele budou s nápisem “Tuesday”. A to je bohužel nemilé zjištění.

Jarní úklid botníku

This gallery contains 8 photos.

Rozhodl jsem se udělat trochu pořádek v botníku a vyprášit starší boty. Je mi ale líto je vyhodit, tak jsem se rozhodl udělat takovou malou jarní burzu. Máte-li o nějaké zájem, stačí napsat.

Celý den strávený na vysoké noze… ;)

Tak jaro konečně udeřilo v plné síle a jak je patrné i z diskuse, někteří z nás si jej začali užívat plnými doušky. Krásný teplý víkend k tomu přímo vybízel.

Kromě hezkého počasí jsme měli další důvod užít si víkend. Minulý týden mi totiž dorazily objednané boty, o kterých jsem psal v předcházejícím blogu. Docela jsme se s přítelkyní těšili, že si vyrazíme na procházku a vyzkoušíme je. Nakonec se ale vše zvrtlo v opravdu povedenou sobotu, zakončenou tak, jak bych ráno vůbec neočekával. Ale pomalu a popořádku, na všechno dojde.

Sobotní ráno vypadalo sice ospale, ale modrá obloha a vykukující sluníčko slibovalo krásný den. Takže jsme ještě v posteli přemýšleli, co vlastně budeme v sobotu dělat. Potřebovali jsme zařídit pár věcí během dopoledne v centru Prahy, zajít na oběd, pak k holiči, zajet k rodičům mimo Prahu a dovézt knížky pro děti z mého dětství a nakonec jsme si naplánovali, že si zajdeme večer někam na skleničku vína. Takže dá se říci celkem nabitý program.

Přítelkyně chtěla, abych si vzal nové boty na podpatku, což se mi moc nechtělo, protože přeci jenom většinou v nich vyrážíme jen večer do restaurace nebo na procházku, kdy už není tolik lidí na ulicích a není ani moc světlo. No ale nedala jinak (a já byl rád), a tak jsme kolem desáté vyrazili. Boty sice mají docela silný, ale už je přeci jenom dost vysoký a je trvale vidět. Ale hlavně: spodní část je z tvrdé umělé hmoty a opravdu hóóódně hlasitě klape. Takže hned za dveřmi na chodbě mi z toho klapání uvízl knedlík v krku, při představě jak to bude působit venku na dlažbě na chodníku.

Nejdříve jsme potřebovali zařídit něco v Datartu na Národní třídě. Takže vcházíme za strašlivého rachotu mých podpatků (alespoň mě se to tak zdálo) do prodejny, kde je jen pár zákazníků a hejno prodavačů. Jak se dalo předpokládat, klapání přitahuje pozornost a zejména ženy okamžitě hledí na moje boty. Nic neobvyklého, jen ta denní doba a světlo jsou jaksi víc nemilosrdné a vše odhalují. V zadní části nacházíme prodejce a zařizujeme vše potřebné a odcházíme s tím, že se kolem poledne ještě zastavíme. Opět klapot přes celou prodejnu.

Z Národní odcházíme přes pěší zónu až do Palladia, kde potřebujeme zařídit další věc. Snažím se marně sesynchronizovat krok s přítelkyní, abych zamaskoval klapot - zbytečně . Klapot přitahuje pozornost - chůze na podpatcích je přeci jenom specifická, zejména houpání v bocích, a většinou si toho lidé všimnou. Pohledy a reakce se dají rozdělit do tří kategorií:

• údiv – v této skupině je jedná zejména o ženy, kde jsem vypozoroval, a to dost často, i jakýsi výraz nevole, co že si to ten mužský dovoluje vstupovat do našeho hájemství
• pohoršení – tato skupina se skládá ze dvou protichůdných pólů věkového spektra – důchodci a na druhé straně puberťáci. Důchodci se pohoršují doopravdy, puberťáci se přihlouple hihotají
• lhostejnost – popravdě, tato skupina zahrnuje většinu lidí, které potkáte, protože předchozí dvě skupiny jsou zanedbatelné a až na pár primitivů, kteří se potřebují seberealizovat tím, že na Vás občas něco zahýkají, jsou v podstatě neškodné

Chůze po kostkách je pro mě docela utrpení a nové boty si navíc vybírají celkem předvídatelnou daň: odřel jsem si prsty na obou dvou nohách.

Cestou zpátky jsme se zašli podívat nahoru na Václavák do prodejny Jannis na jarní kolekci bot. Boty mají jen do velikosti 41 – nic pro mě, takže boty si zkoušela jen přítelkyně. Já jsem tam jen stál a u přítomných žen jsme způsoboval mírný rozruch a udivené pohledy.

Na klapání jsem si už docela zvykl a knedlík už v krku také nevězel. Cestou zpět na Národní jsme se ještě narychlo zastavili na jídlo, pak v Datartu a nakonec jsme dorazili k holiči. Tady už jsem udivené výrazy návštěvnic víceméně vůbec nevnímal a během půl hodiny jsme byli pryč. Bylo kolem dvou hodin odpoledne, takže už jsem po čtyřech hodinách na podpatcích celkem pociťoval lehkou únavu. Jenže bylo třeba ještě zajet k rodičům a vyzvednout knížky pro děti, zajet zpátky a nachystat se na večer. Vzali jsme velký kufr a vyrazili jsme k autu. Po chvilkové bitce s nacpáním kufru do kufru jsme vyrazili . V šest jsme byli zpátky a já si konečně mohl zout boty, které jsem měl na nohách s malými přestávkami od deseti hodin dopoledne. A přiznám se, že jsem už byl opravdu docela rád.

A nyní se již blížím ke zlatému hřebu celého dne… Když si to tak po sobě čtu, tak mám pocit, že jsem mírně přešvihl rozsah blogu a za chvíli už z toho pomalu bude Vojna a mír.

Po krátkém odpočinku jsme se chystat na večer na skleničku, na kterou jsme se od rána docela těšili. Kolem osmé jsme se vypravili ven a rozhodli jsme se, že si půjdeme sednout do baru Zlaté časy na rohu Lazarské a Vladislavovy ulice. Přítelkyně si vzala své nové, krásné oranžové lodičky (ty jí závidím) a punčochy se švem, takže jsem si od toho sliboval, že bude středem pozornosti ona a ne já… Což se také potvrdilo, jen s malým vtipným rozdílem – její boty neklapaly (to zase záviděla ona mě).

Bar byl v tuhle hodinu skoro prázdný a tak jsme se rozmýšleli, jestli tam máme vůbec zůstat. Nakonec zvítězila přirozená lenost a únava z celého dne. Objednali jsme si láhev bílého vína a v celkem komorní atmosféře jsme si povídali a popíjeli. V baru jsem botami vzbudil pozornost zejména u obsluhy, protože tam ani nikdo jiný nebyl. Večer probíhal v celkem poklidné atmosféře, a protože jsme pili na lačno, rychle jsme se dostali do podnapilého stavu. Po dopití lahve jsme se už chystali odejít domů, protože jsme měli pocit, že tu chcípl pes, ale ještě jsme se zeptali obsluhy, jak to, že je tu tak prázdno. Odpověď byla, že lidi přijdou až po desáté, kdy začíná diskotéka. Tak jsme objednali ještě jednu lahev a zůstali jsme sedět.

Úderem desáté opravdu nastal kravál, takže jsme si už nemohli o ničem povídat, ale po pravdě řečeno, po dvou lahvích vína už nám stejně nešlo moc rozumět. Chvíli jsme ještě posedávali a pak mě přítelkyně přemluvila, abych si s ní šel zatancovat. Moc se mi nechtělo, protože se sice bar už docela zaplnil, ale na parketu byly pouze dva páry. Ale chytrá voda zaúčinkovala a nakonec jsem šel.

Je pravda, že i když jsem byl pod vlivem, nemohl jsem si nevšimnout vypoulených očí sedící části osazenstva baru a pozornosti, jakou jsme vzbuzovali. Po pravdě si myslím, že největší pozornost vzbuzovala moje přítelkyně, ale celkem jsem jí svým šlapáním zelí v botách na podpatku statečně sekundoval. Vydrželi jsme tancovat až do jedné hodiny ranní a pak jsme se vydali domů. Musel na nás být opravdu zábavný pohled. Přes narvanou zastávku tramvaje na Národní jsme se probojovali zavěšeni v opilosti do sebe a doma jsme po příchodu upadli okamžitě do hlubokého bezvědomí.

Takže i když to tak ráno vůbec nevypadalo, strávil jsem s malými přestávkami celý den v botách na podpatku na veřejnosti a zakončil jsem to taneční kreací na Nonstop od Michala Davida. Překvapivě musím konstatovat, že se na vysokých podpatcích dá docela bez problémů tancovat, a to i v dost podroušeném stavu, což bych do té doby vůbec něřekl.

Celý den se nám opravdu vydařil, a jsem rád, že jsem se nechal od přítelkyně přemluvit a našel jsem v sobě odvahu. I když z počátku ten knedlík v krku opravdu hodně dusil.

Včera jsme na Nextu objednali další boty a už se nemůžeme dočkat až přijdou a my opět někam vyrazíme.

Jaro už pomalu klepe na dveře

Tak chlapi, většina z nás už má za sebou jarní prázdniny a lyžování (doufejme, že přežité ve zdraví), sníh pomalu slézá, dny se prodlužují, sukně se zkracují  a obchody jsou již plné jarních a letních kolekcí. Nejvyšší šas vyrazit na nákupy a nachystat se na nadcházející sezonu.

Přiznám se, že se mi v těch mrazech vůbec nechtělo nikam moc chodit a už vůbec ne v botách na podpatku. Představa, že si na náledí někde zlomím nohu nebo kotník mě moc nelákala. Ale s přibývajícím denním světlem a modrou oblohou se zase zvedá nálada a tím i chuť zase někam vyrazit. Doufám, že to tento týden vyjde a že přidám zase pár fotek z výpadu do víru velkoměsta.

V jarních kolekcích už docela dlouho brousím okolo několika modelů a počítám, že bych je mohl tento týden objednat. Už se nemohu dočkat, až dorazí.

Našel jsem zajímavého výrobce s modely, které lze použít i na denní nošení např. do práce, které nevypadají špatně a cena je také přijatelná. Amazon DE - boty Jonny’s A co je asi nejzajímavější, mají velikosti běžně až do 45 a u některých bot i větší. Jen mám u těchto velikostí neodbytný pocit (dotčení pánové prosím neuražtě se), že už celkem zdatně zasahují do velikostí dětských lyží.

Tak doufám, že Vám to pomůže a že se budeme někdy i potkávat běžně na chodníku.

Včerejší drink v Resto Cafe Patio na Národní

Vlastně se mi ani moc nechtělo tento příspěvek psát a chtěl jsem jen upravit ten předchozí, ale nakonec přece jen lenost nezvítězila.

Jak jsem psal včera, počasí se umoudřilo a v euforii, že jsme po měsíci opět na chvíli viděli modrou oblohu a slunce, jsme se nakonec na slibovaný drink vypravili. I když s docela velkým zpožděním kolem desáté večer, protože jsme se zadívali na parádní film s Jackem Nicholsnem a Morganem Freemanem The Bucket List . I když jsme film již viděli, stejně stojí za to ho vidět opakovaně.

Navíc byla celá mise v kritickém ohrožení, protože partnerka u filmu začala dřímat.

Nakonec jsme se ale zvedli a šli jsme se projít a popít trochu dobrého vína. Nechtělo se nám už ale tahat foťák, tak jsme nakonec udělali jen pár ne moc povedených fotek mobilním telefonem. Kvalita je otřesná, tak tu dám jen dvě. Vzal jsem si do té zimy kotníčkové boty z Nextu a jak můžete trošku vidět z fotografie, nakonec zvítězila bílá košile.

Patio na Národní máme rádi, a to hned z několika důvodů: Jsou milí, umí se chovat, nejsou předražení, kvalita jídel a surovin je výborná, mají příjemné prostředí, na nic si nehrají a mají svou práci rádi.

Nakonec jsme to tam zavřeli a odcházeli jsme jako poslední v půl dvanácté ovíněni a v dobré náladě domů.

Včerejší (skoro) drink v Tretter’s

Původně jsem tu chtěl dnes napsat článek o včerejším výpadu do víru večerního velkoměsta v botách na podpatku, ale protože bylo včera tak odporné počasí a neustále lilo, tak jsme nakonec nikam nešli. Ale poctivě jsme se na to připravovali už od rána.

Pokud se týká návštěvy baru nebo restaurace mám pocit, že jsem v tomto případě horší než lecjaká ženská a předem kombinuji jaké si mám vzít boty, jaké kalhoty, případně košili a jestli mi k tomu všemu bude ladit šála, sako, nebo hodinky až nakonec skončím u klasického – “že nemám co na sebe”

Takže už od rána probíhala čilá IM komunikace s mojí partnerkou jaké boty si vzít, co k nim za košili a jak se mám oholit. Přiznám se, že já se spíše kloním ke klasické bílé a ona měla představu černé košile. Je pravda, že černá košile je víc milosrdnější a zeštíhluje ale bílá mi připadá zase více slavnostnější. No nakonec to bylo jedno, ale pohledem z okna si myslím, že dnes večer si asi na nějakou tu skleničku do baru vyrazíme. A už teď se nemůžu dočkat.

Chodíme občas do Tretters, do Hard Rock Cafe u Rotta, do Resto Cafe Patio na Národní, ale občas si vyrazíme i jen tak tramvají třeba 22 z konečné na konečnou a bavíme se pozorováním lidí. Nebo si jen tak povídáme bez všech notebooků, mobilů, tabletů apod.

Včera jsme se domlouvali, že bychom vzali i foťák a případně udělali pár fotek. Tak jestli to dnes vyjde, tak je tu zítra uvidíte.

A ještě jedna zvídavá otázka na konec:

Líbí se Vám a připadá Vám sexy, když jsou v lodičkách vidět prsty tak jak je to na obrázku, nebo ne?

Vox populi

Ještě že je možnost alespoň sledovat statistiky návštěvnosti, jinak bych měl úplně pocit, že si tu jen tak píšu sám pro sebe. Alespoň bych tak usuzoval z toho, že tu nikdo nenapíše ani čárku. Tak sakra chlapi, vzmužte se a začněte tu také něco psát.

Dokonce jsem kvůli tomu povolil možnost komentování bez nutnosti registrace, protože chápu, že ne každý chce sám sebe napasovat do pozice úchyla, jak je jistě tahle skupina většinou vnímána. Napište tu svoje zkušenosti, postřehy, nápady, nadávky (ty smažu ) nebo co Vám jen tak prolétne hlavou…

I já si rád přečtu něco z Vašich zážitků nebo zkušeností. A samozřejmě, i když to z tohoto příspěvku zas tak úplně nevypadá, mám velký zájem, a jistě nejen já,  i o názory a zkušenosti něžného pohlaví.

Editace: Jen na vysvětlenou, fotka je ze silvestrovké oslavy a dal jsem jí sem záměrně z vypočítavosti, protože lascivnost vždy přitahuje pozornost. Aby nedošlo k mýlce. Jinak se stále bavíme o heterosexuálních mužích nosících boty na vysokém podpatku k běžnému pánskému oblečení

Tento způsob zimy, zdá se mi poněkud nešťastným

Parafrází známého výroku z Rozmarného léta jsem jen chtěl vystihnout mé pocity z probíhající zimy. Po té, co nám celou letní dovolenou propršelo a bylo zima jako v morně, přichází zima, ve které jsem ještě nevytáhl zimní věci a největším zimním vybavením mi je tenká šála. Tak jen doufám, že na jarní prázdniny bude sníh alespoň v Alpách, aby jsme si s dětma zalyžovali.

Ale zase to má výhodu, že se díky tomu nesolí a neničíme si tak své drahé boty. Zejména ty vysoké, že?

Anketa: Jakou máte velikost bot?

Protože většina výrobců nevyrábí pánské boty s vysokým podpatkem (až na malé výjimky), zbývá většině mužů, kteří si chtějí takové boty koupit jediná možnost a tou je nákup dámských bot. Zde však narazí na zásadní problém, a tím je anatomická rozdílnost obou pohlaví. Nejen že muži mají obecně větší nohy, ale celkově je mužská noha i jinak tvarovaná než ženská. Ženy i ve větších číslech mají nohy užší a nižší nárt. Díky tomu je pro muže dámská bota ve stejném číslování dost často malá a tlačí. Proto je docela obtížné koupit hezké a pohodlné boty, které nejsou spíše španělskými botami a nepodobají se středověkému mučícímu nástroji.

Já mám to štěstí, že moje noha je relativně malá a dámská velikost 42 mi dost často padne. Ale protože tuším, že většina mužů, kteří chtějí nějaké hezké boty koupit s tímto problémem válčí, udělal jsem tuto anketu. Výsledky mi pomohou lépe vyhledat specializované obchody na tyto velikosti, abych tu nebásnil o nádherných botách, které si ale nikdo nebude moci koupit.

Takže děkuji za hlasování a samozřejmě jsou vítány i Vaše komentáře k tématu.

Galerie: Muž na podpatcích – několik novoročních fotek pro inspiraci

This gallery contains 17 photos.